Dnes je to sedmý den, co si užívám života bez pšenice. Jako každá věc to má svá pozitiva i negativa. Nicméně věřím, že je to pro mně dobré a tak držím předepsaný režim bez větších problémů. A moje rodina drží po mém boku zatím taky!
Není to tak dávno, co jsem s kamarádkou řešila, že celá jejich rodina najela na život bez pšenice. Navedl je k tomu jejich rodinný trenér a nemohla si to vynachválit. Já jsem ale k jakémukoliv vyhraněnému životnímu stylu většinou skeptická, a tak jsem tehdy ani chvíli o životě bez pšenice nepřemýšlela. To jsem ale netušila, že mně to za pár týdnů v rámci přípravy na světový šampionát Spartan Race, bude čekat taky.
Sedím tady sedmý den a rekapituluju tuhle první zkušenost.
1) Není to tak hrozné
Z mého pohledu to není tak hrozné, jak jsem se původně obávala. Ve všech knihách a článcích, které se přechodem na stravu bez pšenice zabývají, vám v prvním odstavci napíšou, vyházejte všechno, co by vám mohlo zničit vůli. Ale vyházejte celý špajz, když váš muž je původem Ital a těstoviny a pizza mu tak nějak kolují v krvi. Takže zatím vařím na dvakrát, bez větších chutí.
2) Výkyvy nálad
Další, co se dočtete, že kolísání hladiny cukru v krvi způsobuje náladovost, což by strava bez pšenice měla vyrovnat. No, nevím. Dosud jsem byla docela vyrovnaná a relativně v pohodě, věčně dobře naladěná. To se ale o mých posledních dnech nedá říct. Rodina kolem mně musí našlapovat velmi opatrně a už si za mými zády šeptají, že jsem nesnesitelná. V tomhle případě jsem tedy ráda, že vařím na dvakrát, protože kdybychom měli být stejně nervózní všichni, byl by rozchod asi to nejmenší, co by nás mohlo potkat. Doufám, že abstinenční příznaky brzy ustoupí a já už budu užívat pouze těch kladů.
3) Hypoglykémie
Druhý negativním faktorem je, že jsem v pátek prodělala hypoglykémii. Tohle nepřisuzuju ale stravě bez pšenice, ale kombinace tvrdých dlouhých tréninků s tím, že se ve stravě ještě plácám a nejsem si jistá, co smím a co ne. Takže jakmile si ujasním, kam mohu s jídlem zajít, myslím, že už se tohle opakovat nebude.
4) Novinky v jídelníčku
Ale teď už k těm pozitivum. Opět jsem začala hledat na internetu informace a hlavně recepty. Receptů bez pšenice naleznete všude mraky a ani vám to nezabere tolik času. Můžete péct slané i sladké… Prostě původní představa, že budu jíst maso a zeleninu jsem během prvních pár dní rozcupovala! A co je nejlepší, ono to ani nezabere tolik času. Narazila jsem třeba i na tyhle super ranní polévky.
5) Váha
A když jsem zmínila tu psychickou stránku, stojí určitě za to říct něco i o té fyzické! Pomalu ale jistě mi začíná hubnout celé tělo. Ano, je to týden, ale změny jsou viditelné! Zejména břicho je méně nafouklé, tudíž vypadá štíhleji. A ono se to začíná projevovat i na ručičce váhy. 😀 Další skvělou věcí na tom všem je, že mám pocit lehkosti a tudíž nemusím pořád myslet, kdy se najím a jestli můžu jít cvičit.
6) Večírek
Po dlouhé době jsem opět zažila večeři s přáteli, kde jsem nejen musela volit vhodnou variantu jídla, ale musela jsem vynechat alkohol. Dobrovolně říkám, že za týden může být všechno jinak a já si tu skleničku vína za týden dám. Tentokrát jsem ale odolala (přeci jen po týdnu je asi brzy podvádět), i když to asi i tak nebylo podle trenérových představa. Jako aperitiv jsem si totiž dala virgin mojito. Kde sice nebyl alkohol, ale cukříčku jsem si užila dost. Byl to první a poslední hřích toho večera – pak už jsem se prolejvala jen vodou. A světe div se, já se bavila!
Shrnutí – první týden bez pšenice nebyl nijak hrozný. Fyzicky mi určitě nechybí, ale vím, že jsem teprve na začátku. Uvidím, co mi přinesou další dny. Těším se na zítřek, po dlouhé době totiž bude sladká varianta snídaně!