V pátek jsme se už potřetí vydali na víkendový běžecký kemp. Tentokrát jsme s Kájou Stögerem vybrali pro naše běžce novou destinaci na Vysočině a musím říct, že výběr byl geniální. Penzion Pod bílou skálou nasadil na ubytování a dostupnost běžeckých tras laťku hodně vysoko!
Na tenhle kemp se nás sice nesjelo tolik jako v předchozích bězích, ale to nikomu nevadilo a neuvěřitelně jsme si to užili. Tradiční proklamovaný páteční rozřazovací běh proběhl jako vždy načas, Kája by ani nikomu nedovolil přijít byť jen o minutku později. Takže dojezd našeho auta v 16:45 nedovolil žádné velké přivítací řeči, ale šlo se hned převlíkat.
Budu se tu dost často opakovat, ale trasy na Vysočině nás dostaly. Tam by člověk mohl běhat pořád kolem „baráku“ a vždycky by našel něco, co ještě během běhání poznat. A právě proto asi nikomu nevadilo, že místo slibovaných 5 km jsme nakonec dali 8 a něco málo i nastoupali.
Na večer byla připravena bojovka, ale díky skvělému personálu jsme se dozvěděli, že v „místním kulturáku“ je letní kino, a tak jsme vyrazili na FYLM VYŠEHRAD. Žádný velký úspěch to nakonec nemělo, ale nám to nevadilo. My byli rádi, že si můžeme vyčistit hlavy se stejně naladěnými lidmi a můžeme včas padnout po náročném týdnu do peřin.
Sobotu jsme již tradičně začali předsnídaňovou rozcvičkou. Tedy krátkým proběhnutím po okolí. Počasí bylo nádherné, a tak i zarytí zmrzlíci vlítli do trenek a krátkých rukávů. Sluníčko nám vlilo spoustu energie do žil a my si pak o to víc vychutnali čerstvé rohlíčky u snídaně.
Na dopolední program jsme si popojeli do blízkých Milov ke startu závodu Běhej lesy, abychom tam procvičili techniku, ukázali běžcům jak se sebou pracovat a hlavně je u toho mohli natočit. Zjistili jsme totiž, že i když se nám podstatná část běžců vrací, tak pořád se chtějí vidět a makat na zlepšení. Kdo se kdy viděl a kdo kdy dělal nějaká koordinační cvičení, tak ví, kolik srandy se u toho užije.
A aby toho nebylo málo, vydali jsme se po hodině pilování všech možných jelenů a odpichů ještě na kopce. Kája nejdřív běžce namlsal a naladil krásnou vyhlídkou Milovských skal, abychom jim pak zábavnou formou naordinovali intervaly do kopců, aniž by si toho kdokoliv všiml. Po cca 20 minutách sprintů do kopce už teda padla nějaká slova o únavě, ale náladu to vůbec nezkazilo, naopak se začal projevovat týmový duch a soutěživost v každém jedinci.
Cestou zpátky jsme se stavili u Milovského rybníka a nechali tam jedno auto, aby i slabší běžci s námi mohli odpoledne vyrazit na odpolední long run. Někdo smočil nožky, někdo se rovnou vykoupal. Bylo to boží a já fakt musím říct, že nás to bavilo a snad nikdo neměl šanci se ani minutu po celý víkend nudit.
19km trasa odpoledního běhu se zdála být nejdřív poměrně dlouhá a kdo zná Káju, tak už dopředu hlásil, že na 19 km to určitě neskončí. Nakonec se ručička hodinek zastavila na 16 km ale s více než 400 m nastoupanýma. Vyběhli jsme všichni společně, ale právě u Miloveckého rybníka na 6. km se 3 účastníci odtrhli a udělali si zbytek odpoledne podle sebe. Nicméně jsem tuhle taktiku s autem zhodnotila jako geniální Kájův nápad a budeme se ho snažit praktikovat i příště.
Trasa byla skvělá, houpavá, nikomu nedala nic zadarmo, ale byla zábavná. Většina z běžců na ní opravdu překonala své limity, ale se širokými úsměvy. Tohle se opravdu povedlo.
O večerní zábavu se nám tentokrát postarala videa s hodnocením běžecké techniky. Každý máme své disbalance, každý máme pohybové návyky. S něčím se dá ještě v našem věku pracovat, něco by už vedlo k dalším problémům. Ale vidět to takhle černé na bílém přináší úsměvy nejen ostatních, ale i těch, kterých se to týká.
Neděli ráno dáváme běžcům možnost se aspoň trochu vyspat. Takže poslední výběh jsme dali až po snídani. Karlův geniální vědomostně orientační běh se setkal s velkým úspěchem. Ale víte, jak to bývá… Pošli Pražáka do lesa, on se zcela jistě ztratí i na značené trase. 🙂 A tak i přes to, že jsme dali skupinám dostatečný náskok, náš společný čístící closing team (já a Karel), jsme sebrali ztraceným týmům fáborky a všechny předběhli. Naštěstí se tomu všichni smějeme ještě dneska a je to skvělá historka na další kempy.
A pak byl zvonec a konec. Loučili jsme se zmožení, ale šťastní, obdarovaní od partnera kempu Penco a začali se těšit na další kemp, který jsme po společném uvážení naplánovali do Jizerek na 16. – 18. 9. 2022. Pokud se tedy chcete k téhle skvělé partě přidat, tak moc neváhejte, půlku míst máme už přes noc vyprodanou.
