Poslední dobou pozoruji různé konverzace ohledně toho, jestli ti, co dřou a trénují podle plánu, to dělají pro radost stejně jako ti, co běhají bez ladu a skladu. Občas mě u toho napadá obligátní otázka, jestli bylo dřív vejce nebo slepice. Ale je naprosto zřejmé, že pokud se rozhodnete povýšit pobíhání na trénink, může se vám stát, že se z běhu vytratí ta prvotní radost a stane se z něj povinnost. Vím, o čem mluvím.
Když jsem v roce 2015 po půl ročním tréninku na MS ve Spartan Race s Kubou Bínou navázala tréninkem na maraton, začala jsem si uvědomovat, že už mě běh tolik nebaví. Začala jsem tréninky šidit a i jinak se jim vyhýbat. Ano, byla jsem unavená, ale také jsem byla i dost otrávená. V té době mé běhání doma také nebrali dobře jako nyní, a tak není divu, že jsem tehdy běžecky vyhořela a dost dlouho mi trvalo, než tu ztracenou radost z běhu zase objevila.
Nyní beru celou cestu jako cíl a můžu říct, že se vždycky těším, až mi Jirka Mašek pošle další plán. A věřím, že i spousta lidí, kteří si nechávají tréninky plánovat, tak má alespoň ze začátku podobnou euforii, protože pokud jste dosud běhali jen tak, první výsledky se dostaví poměrně brzy a to je velká motivace.
První týdny člověk dělá všechno proto, aby tréninky do svých nabitých diářů narval a žádný nevynechal. Později začíná polevovat, případně začne tréninky různě přehazovat. A přichází první stresy s tím spojené, první vynechané tréninky. A bum! Zklamání ze sebe samých je na světě a pak může nastat fáze, kdy jdeme na trénink jak na šichtu do práce. Prostě si to nějak odběhat.
Vidím na různých lidech, jak se snaží, jak si chtějí jít za svým cílem a dělají pro to maximum. Rozdávají radost a najednou mi přijde, že začínají pomalu vyhasínat. Pomalu přichází na to, že jsou dny, kdy to jde líp a kdy o dost hůř. Kumuluje se únava, protože nejsou zvyklí na náročnost tréninků, případně na velké zvýšení objemů. A také zjišťují, že někdy není tolik času odtrénovat to, co nám trenér předepsal a někdy zase nemáme chuť dřít až na krev my, ale raději bychom ulehli do postele s knížkou a kakaem v ruce. Ale je tu přeci ten plán!
Občas koukám, co všechno jsou lidé schopni vydržet a podstoupit. A nebudu tvrdit, že jsem byla jiná. Jen na to dneska koukám už jinou optikou. A možná proto, že mám kolem sebe skvělé lidi a ještě lepší běžce – srdcaře, od kterých mohu čerpat. Možná proto, že se snažím pořád poznávat, co všechno může s člověkem udělat nesprávně dávkovaný trénink a nebo naopak, kam vás může dobrý tréninkový plán posunout. Je to věda, ale nejdůležitější je poslouchat vlastní tělo a svůj rozum.
Když jsem před nedávnem vzdala výše zmiňovaný trénink, neměla jsem výčitky. Věděla jsem totiž, že nemám vůči nikomu žádné povinnosti. Že chci, aby běh pro mě tentokrát zůstal radostí. Možná to bylo tentokrát i přístupem Jirky, který mě podporuje a když něco nejde nebo udělám jinak, tak má pochopení. Prostě ví, že ani sebelepší tréninkový plán nemůže naplánovat životní situace, které ovlivní to, jak se daný den budete cítit, nebo co vám padne ten den za neočekávané pracovní povinnosti.
Co se týče tréninkových plánů, může se stát, že budete mít pochybnosti o tom, proč a jak vám je trenér předepsal a je dobré mu tedy pak říct, proč vám daná věc nevyhovuje. Může to být velké množství tréninků, vysoká nebo naopak nízká intenzita. Cokoliv. Chci věřit tomu, že dobrý trenér je schopný vám vysvětlit, proč to dělá a případně vám i na nějakou dobu plán upravit, i když by to znamenalo své cíle posunout. Jo, asi z vás takový přístup neudělá vrcholového sportovce, ale nepředpokládám, že by to byl případ někoho z nás. Důležitá je důvěra, kdy nemusíte trenérovi věci zatajovat.
Je hrozně fajn vidět, jak se člověk zlepšuje, jak zvyšuje tempo i objemy, ale také je fajn vidět běžce, který si vyběhne jen tak. Opravdu pro radost. Bez toho, aniž by sledoval všechny ty parametry a statistiky. Je dobré najít ten správný poměr tréninku a běhu pro radost. Protože jen tak si dlouhodobě udržíte tu opravdovou radost z běhu.
Nehledejte v běhu vědu. A pokud zjistíte, že vám předepsané tréninky nevyhovují, klidně se vraťte ke svému pobíhání. On se vám nikdo smát nebude. Alespoň ne nikdo normální.
???
Máte zkušenost s tréninkovými plány? Jaké tréninky vás baví a měli jste už období, kdy jste se na běžecké boty nemohli ani podívat? Jak jste se s tím poprali?
Pozn.: Abyste se vyhnuli přetrénování, může vám k tomu pomoci měření od mySASY. Dříve jsem o něm psala zde, nový článek chystám a zveřejním do konce týdne č. 10. Při použití kódu „PRETI347“ dostanete slevu 15 % jak na pás, tak i na tréninkové profily.
